Začátky psí cesty

Uvedu Vás do mého příběhu s psími láskami. Psy jsme doma měli celý život, ale mít toho vlastního je úplně něco jiného.

Můj úplně první pejsek, kterého jsem si mohla koupit a na kterého jsem si sama našetřila, byla fenka foxteriera Cerry. Psal se rok 2007, kdy jsme jeli do chovatelské stanice od Balcarky, která se nacházela v malebném zapadákově Moravského krasu. Když jsem ji poprvé uviděla, byla to láska na první pohled. Cerry byla nejmenší štěňátko z vrhu, ustrašená a nemotorná seděla na kopce písku a koukala těma svýma nádhernýma kukadlama na svět. Když jsem se k ní přiblížila na metr, byla zvědavá a šla za mnou. Tenkrát jsem byla dítě a ona štěňátko, takže jsem se nezamilovala jen já, ale i ona. Po celou dobu, co moje mamka vyřizovala papírování - předávání smlouvy a průkazu původu, jsme si hrály a mazlily se. Byla stále u mě a držela se mě jak klíště. A tak začal můj život s vlastním pejskem. S Cerry jsme zkusily mnoho aktivit - norování, agility, výstavy i coursing. Měla také nadání fotogenického psa, protože jsem si s ní před foťákem mohla dělat vážně cokoliv. Byla to úžasná parťačka, která mě na tomto světě doprovázela celých 14 let. Budeš v mém srdci napořád!

V roce 2010 do smečky přibyla moje krásná blue merle border kolie - Aroska. Aroska se narodila oproti Cerrynce naopak jako první štěnátko. Jela jsem si pro ni až do Prčic, do chovatelské stanice Terra Vera. Byla nejhezčím štěnětem z vrhu a od začátku byla velmi nadaná a chytrá. Chytřejšího psa jsem snad nezažila a myslím, že ani nezažiji. Aroska byla můj nejvěrnější pes. Chodily jsme všude bez vodítka, jak byla poslušná. Ze začátku dokonce přeskakovala plot a doprovázela mě do školy. Vždy jsem jí říkala, ať běží zpátky domů - vždy poslechla a věděla, že se jí vrátím. Při těchto situacích jsem si vždy vybavila některé scény z filmu Lassie.

Zemřela mi minulý rok na jaře, před mými narozeninami, moc se mi po ní ještě teď stýská a bude v mém srdci tím nejúžasnějším stvořením. Zažily jsme spolu fakt mnoho - od výstavní dráhy, po trénink tance se psem, pasení, agility, poslušnosti a žila jsem každodenní radosti života s touto mojí chlupatou láskou. Když jsem pak šla na vysokou školu do Brna, musela Aroska pobývat přes týden u mých prarodičů. I přes to, že jsem s ní pak trávila méně času, byla na mě hrozně fixovaná. Vždy věděla, že musím odjet, ale ujišťovala jsem ji, že se jí vrátím zpátky. Opustila mě v jejích 11 letech na selhání ledvin. Tato předčasná smrt byla způsobena krmením granulemi, i přes jejich prémiovost a bezobilnost. A tak začala cesta přirozené stravy a péče o zvířata. 

Do smečky pak k Arosce přibyl ještě jeden fešák - Kent Devon Exe. Kentíka jsme si vzali, když mu byl 1 rok a byl v zanedbaném stavu. Tenkrát jej chtěla babička s dědou. Já se mu věnovala, co se výstav a péče týče. Je to vyloženě výstavní pes, český junior šampion. Absolvovali jsme hodně výstav. Nyní mu bude 9 let a stále je to čipera. Každý den chodí s dědečkem na zahradu a procházky. Bydlí u domku s dvorkem, kde běhá na volno, má venkovní boudu a kouká na slepičky. Užívá si života a já jej navštěvuji vždy, když jdu za prarodiči.

V době, kdy mi odešla Aroska jsem měla hodně starostí, protože jsme se stěhovali a práce byla náročná. S mužem jsme ale pejska zase chtěli, jelikož nám bylo po Arosce fakt smutno. Chtěli jsme pejska, který se hodí k dětem, je aktivní, čistotný a hodí se i do bytu. Oba jsme se shodli na plemeni Vipet a v létě jsme si jeli pro naší blonďatou krásku. To jsem ještě netušila, že pod srdcem nosím ještě miminko. O zrodu Beedog se dozvíš víc v dalším článku :)